Já se chci jenom věnovat připomínce tohoto data, protože se jedná o jeden z našich státních svátků. Lidé v Česku ocení volno, možná se zúčastní nějaké akce na připomínku, ale skutečnou hodnotu o tom, kdy desítky tisíc Čechoslováků bojovalo v zahraničí i doma proti okupantům moc připomínanou nevidím. Hrdiny často děláme stejně jako v minulosti jenom z jedné strany. Zatímco v minulosti se směli oslavovat jenom Sověti, po roce 89 to najednou vypadalo, jakoby se celá země osvobodila svépomocí nebo s pomocí Američanů. Naštěstí v posledních letech se trend přibarvování historie vytrácí. A důstojné místo při oslavách tak už mají všichni Spojenci bez ohledu na politické pozadí.
Pocházím z města, které osvobodili povstalci z odbojové skupiny, ale až příjezd Američanů byl skutečným stvrzením konce okupace a vypořádáním se zbytky odporu ve městě. O tom se ale podle pamětníků mluvit kvůli pozdějšímu vývoji nemohlo, a největší nomenklatury na školách dokonce vyučovali, že tehdy přijeli Sověti.
Na druhou stranu v Praze, kde nyní žiji, měli velký podíl na úspěchu povstání vojska ruského generála Vlasova z protikomunistické Ruské osvobozenecké armády, který se postavil proti svým chlebodárcům, a bojoval v těch dnech na straně svobodného Československa. A i když byla situace ve většině Prahy pod kontrolou, příjezd sovětských vojsk situaci stabilizoval a zamezil většímu krveprolití.
Když se procházím po ulicích Prahy, tak náhodně narážím na pamětní desky zabitých, kteří padli během těch dní. Málokdy se dozvím víc než jméno a datum skonu, ale vážím si toho, že tito lidé chtěli za svou zemi bojovat a vzepřít se proti nacistické okupaci. Nedělám si iluze, že hodně lidí se k tomu mohlo dostat úplnou náhodou, právě až ve dnech, kdy propuklo povstání. Ale o to víc bychom si z nich mohli brát příklad. Protože necouvli před volbou, kterou udělali, a riskovali kvůli ní životy sebe samých, tak svých rodin.
Věřím, že kdyby se naše země ocitla v podobném ohrožení jako před 69 lety, tak se najde stále dost těch, kteří by se vykašlali na půtky a spory. Protože ani prvorepubliková politická reprezentace nebyla o mnoho lepší, a spory a hádky v parlamentu byly na programu neustále. O obviňování z korupce a rozkrádání nemluvě.
Nevěřím, že politici se u nás změní ze dne na den, protože bude stále platit, že moc korumpuje. A my jsme dost malá země na to, abychom snili o tom, že politici se nebudou znát a potkávat s podnikateli, kteří tvoří pomyslnou elitu. Přesto věřím, že pokud by nastala skutečná krizová situace, najde se mezi námi dost lidí, kteří budou schopni se postavit za svou zem a ukázat svým příkladem, že politické půtky jsou jenom půtky o moc, a skutečná hodnota lidství a bohatství není v našich platech nebo výhodách, ale v našich srdcích a myslích.
Proto vzdávám čest padlým během války, která stála miliony životů, jenom kvůli pocitu nadřazenosti jednoho národa nad druhými. A taktéž si vážím odkazu, který nám zanechali bojovníci za československou svobodu u nás, i v zahraničí.